Jedovatá krása

Klívie pochází ze subtropické oblasti jižní Afriky, kde nejčastěji roste divoce mezi skalami. Do Evropy byla dovezena na začátku 19. století a hned se stala velmi populární. Je vytrvalou, neopadávající květinou a představuje nejčastěji pěstovaný druh z rodu řemenatek.  

Velkou obdivovatelkou a úspěšnou pěstitelkou byla vévodkyně z Northumberlandu, lady Charlotte Florentia Clive. Jako první v Evropě se mohla těšit z krásných zářivě oranžových květů. V roce 1826 byla na její počest rostlina pojmenována „Clivia“.

Má sytě zelené listy, zářivé oranžové až červené květy. Je oblíbenou květinou ve všech světadílech především pro dlouhodobé kvetení. Její předností je malá náročnost na péči a dlouhověkost rostliny. Za příhodných podmínek vydrží růst a kvést i padesát let.

V létě klívii vyhovuje běžná pokojová teplota okolo 20°C. V období klidu, tedy od září do ledna, je vhodné pak snížení na 10°C. Je vhodné ji umístit na celoročně světelné místo, ale nesmí být přímo na slunci. Ostré polední slunce by mohlo popálit listy.

Klívie obsahuje řadu alkaloidů a je vysoce toxická. Listy obsahují žlutou mléčnou šťávu, která je plná jedů. Po požití vyšší dávky může způsobit ochrnutí nebo kolaps. I přesto byla v tradiční medicíně používána jako léčivá rostlina. Doporučovala se především jako lék proti bolesti, hadímu uštknutí nebo horečce.

Tradiční čínská medicína používá termín „čchi“ k označení životní síly. Pozitivní tok energie podporují i květiny v bytě. Klívie působí na člověka inspirativně a dokáže navodit harmonii. Je vhodná pro zónu rodiny a bohatství.

Díky šlechtitelům v Japonsku vznikla řada kříženců s květy různých velikostí a odstínů.

Přijďte obdivovat tuto jedovatou krásku se „šlechtickým“ původem do Velkého skleníku Květné zahrady.

2016-01-19