Metodické centrum zahradní kultury v Kroměříži otevře v sobotu 11. června v prostorách Palmového skleníku Květné zahrady výstavu projektů nejvýznamnějších zahradních architektů tvořících na našem území v průběhu první poloviny 20. století. Součástí výstavy, která potrvá do 28. srpna, budou i komentované prohlídky.
Prostřednictvím desítek barevných reprodukcí vytištěných v originálních velikostech se návštěvník průřezově seznámí s tvorbou zahradních architektů Františka Thomayera, Josefa Kumpána, Josefa Minibergra a Josefa Vaňka. S ohledem na šíři tvůrčího záběru architektů je jejich bohaté dílo dnes považováno za neodmyslitelnou součást vývoje zahradního umění českých zemí a systematicky studováno jako jeden z dokladů národní kulturní identity.
Generačně nejstarší ze čtveřice zahradních architektů František Thomayer (1856–1938) byl již za svého života svými následovníky označován jako první český zahradní architekt. Byl dlouholetým ředitelem veřejných pražských parků. Za jeho působení měly pražské parky světovou pověst. V Říčanech u Prahy založil velké zahradnické školy. Svým projekčním umem ovlivněným praxí ve Francii vtiskl tvář mnohým městským prostranstvím v hlavním městě ale i jiným místům v Čechách a na Moravě. Zabýval se také projektováním lázeňských areálů, zámeckých a vilových zahrad.
Zahradní architekt Josef Kumpán (1885–1961) se nesmazatelně zapsal do dějin československé zahradnické tvorby svými četnými návrhy rodinných zahrad, veřejných parků, koupališť a sportovních areálu, či hřbitovů. Společně s Josefem Vaňkem patřil mezi nejproduktivnější zahradní architekty první poloviny 20. století. Zkušenosti nabyl prací v četných zahradnických firmách v Evropě. Po návratu do ČSR si otevřel vlastní projekční ateliér v Roudnici nad Labem a posléze v Praze. Byl literárně činný, napsal několik knih věnovaných zahradní architektuře, pravidelně přispíval do odborných časopisů. Věnoval se veřejnému dění, horlivě prosazoval např. vznik zákona na ochranu krajiny.
Mezi prvorepublikovými osobnostmi celého zahradnického oboru vynikal neobvykle aktivní a velmi úspěšný český zahradní architekt, průkopník a propagátor československého zahradnictví, autor řady publikací z oboru zahradnictví a ovocnářství Josef Vaněk (1886–1968). Odborné znalosti získal působením v zahradách šlechtických rodů u nás i v Evropě. V Chrudimi založil vlastní zahradnickou firmu, která se kromě pěstování okrasných a užitkových rostlin věnovala také projektování zahrada. Jeho podnik patřil mezi světovými válkami k největším zahradnickým závodům v Československu. Svou bohatou vydavatelskou činností položil základy moderní československé zahradnické literatury.
Zahradní architekt Josef Miniberger (1878–1955) patřil do nedávna ke zcela neznámým prvorepublikovým zahradním tvůrcům, přestože jeho dílo je také velmi bohaté. Byl vyhledávaným projektantem a realizátorem soukromých zahrad ale i veřejných prostorů, který se zabýval i rekonstrukcemi a adaptacemi starších zámeckých areálů, navrhováním hřbitovů, urnových hájů a sportovišť. Oplýval vrozeným nadáním pro výtvarné zvládnutí prostoru co do barev i formy. Ateliér si otevřel v Praze a byl také literárně činný. Přispíval do řady zahradnických časopisů. Věnoval se kompozici zakládání zahrad ale i ve skrze praktickým tématům, mezi která patřilo např. přesazování vzrostlých stromů.
Výstava Národního zemědělského muzea Praha byla vytvořena v rámci řešeného projektu národní kulturní identity s názvem Zahradně-architektonická tvorba v kontextu realizace cílů národního obrození během 1. Československé republiky financovaného z prostředků ministerstva kultury ČR.
2016-06-08
