Holandská, Pomerančová a Edukační zahrada

Část Květné zahrady, která je dnes běžně nazývána Holandskou zahradou, se v minulosti skládala z několika samostatných zahradních prostor, které sloužily k pěstování a prezentaci tehdy vzácných a oblíbených rostlin. Patřily k nim především citrusy a další teplomilné rostliny, kterým byla určena tzv. Pomerančová zahrada. Na ni navazovala vlastní Holandská zahrada, ve které byly v obdélných záhonech pěstovány cibuloviny. Svou původní podobu ztratily tyto intimní zahrady pravděpodobně již na počátku 18. století, kdy byl celý prostor výrazně rozšířen a obohacen novou zděnou oranžérií. V dalších stoletích pak byla tato plocha využívána zejména jako ovocný sad.

HOLANDSKÁ ZAHRADA
Sbírání a pěstování cibulovin se stalo v 16. a 17. století prestižní záležitostí vyšších vrstev společnosti. Vzácné květiny se vysazovaly do speciální formy záhonů nazývaných parterres de piéces coupées – jednalo se o úzké vyvýšené záhonky skládané do geometrických vzorů většinou na čtvercovém půdorysu. Tyto prvky se objevily také v Květné zahradě, kde souznily jako vrcholný kabinet jižní části vycházející z dobových holandských předloh.

Projekt rehabilitace navrátil zahradě jak původní velikost, tak květinovou výzdobu. Záhony jsou sestaveny do zrcadlově řešených polí, v nichž rozkvétá výškově i barevně pestrá výsadba letniček a trvalek. Své původní umístění zde našla Neptunova kašna, realizována jako replika historického originálu, s původní, zrestaurovanou sochou vodního boha.

POMERANČOVÁ ZAHRADA
Jak dokládá název této části zahrady, mezi zde pěstovanými dřevinami převládaly zejména cizokrajné pomerančovníky. Původně se zde citrusy a další subtropické rostliny pěstovaly přímo ve volné půdě, a aby přečkaly zimní mrazy, stavěli kolem nich zahradníci vytápěné dřevěné konstrukce, které byly na jaře opět rozebrány, aby měly rostliny dostatek slunce. Původní členění zahrnovalo tři řady pomerančovníků a záhonky teplomilného jasmínu.

Přestože byl systém vytápění řešen velmi důmyslně, je to zejména jeho specifičnost, jež nám dnes nedovoluje renovovat pomerančový úsek v jeho plné šíři. Projekt NCZK však respektoval záměry zakladatelů zahrady, tedy obohacení vjemů návštěvníků o chuťové a čichové podněty, a zároveň znásobil vnitřní propojenost jednotlivých zahradních objektů.  Rostliny se nyní pěstují v přenosných květináčích, umístěných zde v letních měsících, kdy je vůně citrusů nejintenzivnější, a na zimu přenášených do skleníků.

EDUKAČNÍ ZAHRADA
V části, o kterou byl prostor zvětšen v 18. století, došlo v rámci projektu k založení zcela nové zahradní kompozice, která prostorově přímo sousedí s Holandskou a Pomerančovou zahradou. V této tzv. Edukační zahradě budou pracovníci NCZK prezentovat soudobé i historické zahradně-architektonické prvky, sortimenty rostlin a způsoby jejich použití. Koncept zahrady tedy vychází zejména z požadavků vzdělávacího centra na výukový areál a skýtá v sobě variabilní využití cvičné plochy.