Souhrnné údaje o projektu NCZK v zahradě

Základním cílem vzorové obnovy zahrady byla její rehabilitace do původní podoby z konce 17. století s vytvořením Čestného nádvoří dle pozdějších úprav architekta Antona Archeho (1793-1851). Předobrazem pro rekonstrukci se staly grafické listy Justuse van den Nypoorta (1645/1649-1698) a Georga Matthiase Vischera (1628-1696) z roku 1691, které velmi přesně zobrazují tehdejší zahradu včetně jejích staveb a uměleckých děl. Při provádění archeologických výzkumů se potvrdilo, že prakticky vše na rytinách vyobrazené bylo skutečně i realizované.

Podstatná část finančních prostředků byla tedy věnována návštěvnicky nepřístupným, zrušeným či zdevastovaným plochám a objektům. Zaniklé části Libosadu – Holandská a Pomerančová zahrada – byly obnoveny jako zahrada v zahradě, rekonstrukcí a vložením původních drobnějších celků do širšího pozemku vzniklého počátkem 18. století. Zbylý obvodový pás dnes slouží jako cvičná plocha pro návštěvníky programů NCZK.

Celkovou rehabilitací si prošel také vstupní objekt spolu s oběma skleníky, které byly v havarijním stavu. Palmový skleník byl po rekonstrukci opatřen reprezentativní expozicí rostlin a zároveň se stal vstupní branou do obnovené Holandské zahrady, se kterou sousedí. Velký skleník bude po doplnění obslužného provozu plnit vedle své přirozené funkce k uskladnění rostlin během zimních měsíců i funkci sálu pro pořádání kulturních a společenských akcí. Zájemcům je v současnosti k dispozici také kvalitnější návštěvnický servis – vstupní objekt nyní doplňuje stálá expozice o historii zahrady spolu s pokladnou, sociálním zázemím a prodejnou knih.

Proměnou prošel i zahradnický provoz, který zajišťuje údržbu a péči o rehabilitované plochy obou zámeckých zahrad. V místech původní barokní bažantnice tak vyrostl moderní skleník, který výrazně podporuje nově definovanou podélnou kompoziční osu. Tu doplňuje kopie původního Králičího kopce a nově zpřístupněná ptačí voliéra, jež opět slouží své dřívější funkci. Současně došlo k rehabilitaci všech hospodářských domečků zakomponovaných do přilehlé ohradní zdi.

Voda jako prostorový, mikroklimatický a ideový prvek se do zahrady vrátila obnovou atraktivních vodních prvků, mezi něž se řadí nejen rekonstruovaný bazén kolem Ptáčnice či Neptunova fontána, ale také opětovně zbudované Pstruží rybníky. Vodu pro pokrytí provozů nově zřízených vodních ploch a pro zkvalitnění zálivky skleníků získávají zahradníci jímáním dešťové vody a částečným využití historických kamenných štol (tzv. Maxmiliánova vodovodu) z první poloviny 19. století.

Veškeré nově upravované plochy, stejně jako prostory Květnice a Štěpnice, doplňují zahradní úpravy vycházející z historických souvislostí. Rozmanitost se týká prakticky všech architektonických prvků, zahradních technik, sortimentu rostlin, barevnosti i vodních elementů. Mimo samozřejmé vizuální dojmy je tak zahrada bohatá na vjemy sluchové, čichové i chuťové.