Květná zahrada

Květná zahrada, jejíž hlavní část byla vybudována mezi léty 1665-1675, se stala vrcholným stavebním podnikem olomouckého biskupa Karla II. z Lichtensteinu-Castelkorna (1624-1695). Zahajovací práce řídil italský architekt Filiberto Luchese (1606-1666), po jehož smrti se úkolu zhostil jeho spolupracovník Giovanni Pietro Tencalla (1629-1702). Vedle těchto dvou výrazných osobností se na výzdobě podílela celá řada dalších především italských a německých umělců.

Centrální část kroměřížského Libosadu, jenž je koncipován jako osově symetrická formální zahrada na půdorysu obdélníka o rozměrech 485×300 metrů, tvoří dvě části – Květnice s kolonádou, zahradním pavilonem (Rotundou), fontánami, tvarovanými stěnami, a Štěpnice se dvěma bazény, Jahodovými kopečky a sbírkou odrůd ovocných stromů. V osmdesátých letech 17. století došlo k připojení dalších drobných zahradních prostor určených k chovu zvěře a pěstování vzácných rostlin – Pomerančové zahrady se stavbou pro zimování citrusů, Holandské zahrady pro cibuloviny, Bažantnice, Králičího kopce a Ptáčnice s bazénem a voliérou.

Následující staletí vnesla do kompozice zahrady pouze drobnější změny. Nejvýraznějším zásahem prošla zahrada ve 40. letech 19. století za arcibiskupa Maxmiliána Josefa Sommerau-Beeckha (1837-1853). Podle projektu ředitele arcibiskupského stavební úřadu Antona Archeho (1793-1851) vyrostl na místě staršího hospodářského dvora komplex staveb, sestávající z ústřední správní budovy pro ubytování zahradnického personálu a dvou skleníků po stranách. Soubor objektů tak v základním principu představuje klasický motiv čestného nádvoří – cour d'honneur.

Květná zahrada reprezentuje přelomovou fázi vývoje evropského zahradního umění. Na jedné straně ještě stále připomíná pozdně renesanční italské a zaalpské zahrady, na straně druhé se již obrací k francouzskému barokně klasicistnímu typu. Jedinečnost zahrady však nespočívá pouze v této vnitřní originální dualitě, ale také v tom, že svou vysokou uměleckou a historickou hodnotou je dnes prakticky jediným představitelem obdobně komponovaného celku v Evropě.

Zahrada je ve všech ročních obdobích hojně navštěvována, což klade velké nároky na její každodenní údržbu. Snahy o revitalizaci narušených částí Květné zahrady, které probíhaly od poloviny 20. století, vyvrcholily v novém tisicíletí vytvořením projektu Národního centra zahradní kultury, který se snaží naplnit ideu zakladatele a mecenáše zahrady biskupa Karla II. z Lichtensteinu-Castelkorna, jenž nechal nad vstupem do zahrady umístit tento text:

Vstup, hoste, a je-li ti libo, spatři zde obtížnou proměnu bažinaté a nepěstěné půdy. Šťasten se potěš panenskými plody zahrady, kterou zbudoval desetiletým úsilím a nemalými náklady pro tebe, sebe i ty budoucí Karel kníže z Lichtensteinu, biskup olomoucký, 1675.

Libosad, zcela ojedinělý v širším evropském kontextu a do dnešních dnů unikátně dochovaný, byl spolu s Arcibiskupským zámkem a Podzámeckou zahradou v roce 1998 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.