Naše vize

HISTORICKÁ A IDEOVÁ VÝCHODISKA
Zahradní umění bylo v předchozích staletích chápáno jako výsostná umělecká disciplína. Po založení Květné zahrady architektem Giovannim Pietrem Tencallou za biskupa Karla II. Liechtensteina-Castelkorna v letech 1664-1675 se klíčovými staly klasicistní úpravy obou zahrad architektem Antonem Archem za biskupa Maxmiliána Sommerau-Beeckha v letech 1837 až 1853. Arche zde vytvořil jedinečný krajinářský komplex a slohově neobyčejně čistá a prostorově citlivě pojatá díla. Současné analýzy pak prokázaly, že cílem Archeho úprav nebylo pouhé rozšíření a dotvoření dvou samostatných zahrad, ale spíše jejich kompoziční provázání ve fascinující krajinný celek. Protějškem pravoúhle řešených skleníků v Květné zahradě se tak stala budova skleníku v zahradě Podzámecké, podobně Kolonáda Květné zahrady našla ekvivalent v kolonádě Maxmiliánově (Pompejské). Obdobně fascinujícím se stalo sepětí Libosadu a zámku. Výzdoba zahrady a saly terreny je shodně koncipována jako unikátní mikrokosmos s veškerou bohatostí a pestrostí tehdejšího vnímání. Spojnici obou objektů formují ideová východiska čerpající z Ovidiových Proměn a antické tradice.

Ideály zahradní kultury, odrážející se v kroměřížském zámeckém komplexu, představují jeden z vrcholných plodů evropského intelektuálního a uměleckého vývoje. Téma prostupuje společností již několik staletí a dříve sloužilo jako jakýsi přirozený svorník mezi obory uměleckými (architekturou, malířstvím, sochařstvím, hudbou, estetikou) a vědeckými a technickými (geometrií, botanikou, hydrologií, filozofií apod.).

Velikost a originalita středoevropského prostoru v otázkách zahradní kultury byla odjakživa spojena se schopností reakce a transformace na různorodé vlivy proudící z mnoha koutů Evropy. Vysokou míru umělecké kvality a jedinečnost zdejších areálů v některých případech stvrzuje zařazení na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO – každý z objektů představuje v evropském horizontu neopakovatelné a jedinečné završení určitého vývojového typu zahrady či parku. Na rozdíl od Západu ovšem naše společnost nenazírá památky zahradního umění jako díla vysoké kultury a nepřistupuje k nim jako k odkazu našich předků. Abychom byli schopni zachovat jejich hodnoty i pro budoucí generace, musíme jim věnovat řádnou péči a především je začít chápat jako zrcadlo historie a smýšlení národa.

 

VIZE DO BUDOUCNA
Již od prvních myšlenek na vznik NCZK bylo zřejmé, že poslání centra přesahuje jeden specializovaný obor, a chceme-li ideu zahradní kultury plně rehabilitovat, musíme se vrátit k myšlence zahradního umění jako disciplíny završující všechny umělecké a technické vědy od architektury, filozofie, sochařství až po botaniku, geometrii, fyziku a další. Centrum tak usiluje o navrácení společenské prestiže historickým parkům a zahradám a představení zahradního umění i řemesla z mnoha rozličných úhlů tak, aby byly opět chápány jako součást vysoké kultury stvořené lidmi v souladu s přírodou. Mezi hlavní mety, které si NCZK vytklo, tedy patří:

  • Vzorová obnova člověkem přetvářené přírody
  • Komunikace hodnot památek zahradního umění
  • Navrácení prestiže zahradnímu řemeslu a zvýšení povědomí o původních řemeslných postupech
  • Podpora znalosti historie
  • Výchova úcty k tradicím a hodnotám přírody
  • Zvýšení vzdělanosti a zahradní kultivovanosti všech cílových skupin
  • Důsledná péče o historické zahrady a parky tak, aby se zachovaly pro příští generace a vypovídaly o době minulé
  • Představení přírody ve všech jejích podobách
  • Zvýšení využití potenciálu kulturního dědictví
  • Navýšení počtu kvalifikovaných osob zabývajících se zahradní kulturou

Počínaje březnem 2015 bylo spuštěno široké portfolio edukačních programů pro odbornou i laickou veřejnost, které bude plnění těchto cílů sledovat. NCZK by se tak mělo stát prostorem setkávání osob, názorů a idejí a jejich vzájemné komunikace, místem prolínání světa profesionálů a poučených laiků, kteří se budou oboustranně obohacovat. Ve svém důsledku by měly edukační aktivity vyvolat výraznější společenskou poptávku po hlubším poznávání památek zahradního umění a jejich následné ochraně.